25 let podpory, která má smysl – rozhovor s Petrou Večerkovou pro Region Opavsko

Organizace EUROTOPIA.CZ, o.p.s., letos slaví 25 let své činnosti. Čtvrt století podpory dětem, rodinám a jednotlivcům, kteří se ocitli v náročné životní situaci, shrnuje v rozsáhlém rozhovoru pro týdeník Region Opavsko naše ředitelka, rodinná terapeutka Mgr. Petra Večerková.

Dozvíte se, jak Eurotopia vznikla, jaké výzvy přináší současná doba – od pandemie přes válku na Ukrajině až po loňské povodně – i co dnes nejvíce trápí děti a jejich rodiny. Řeč byla také o pěstounské péči, šikaně, duševním zdraví, ale i o síle solidarity a pomoci v krizích.

Pokud jste rozhovor v Regionu Opavsko nezaregistrovali, jeho přepis najdete v plném znění níže.

Obecně se zvyšuje agresivita mezi lidmi, děti nevyjímaje,

říká ředitelka Eurotopie Petra Večerková

Název Eurotopie slyšelo nejspíš i mnoho lidí, kteří její služby nevyužívají. Jde o jednu z nejznámějších neziskových organizací působících v Opavě i dalších částech Moravskoslezského a Olomouckého kraje, která zde funguje čtvrt století. Je zacílena především na pomoc dětem, ale i dospělým a rodinám, které prochází složitým obdobím. O vzniku organizace, její činnosti, ale také o problémech, které teď nejčastěji řeší děti, jejich příčinách a dalších zajímavostech jsme si povídali s ředitelkou Eurotopie, psychoterapeutkou Petrou Večerkovou.

Čtvrt století starostí se v Eurotopii staráte o dospělé i děti, které prochází složitým obdobím a nejsou na tom psychicky dobře. Neleze to po tak dlouhé době takzvaně na mozek i vám?

To je docela častá otázka. A setkávám se s ní ještě častěji v poslední době, kdy se téma duševní pohody, psychického zdraví, a to nejen u dětí, dostalo více do povědomí lidí. U mne je to tak, že některé dny jsou náročnější a jiné zase klidnější. Tím, že v této oblasti působím již řadu let, dalo by se říct, že mám natrénováno, jak se zátěží, nároky a těžkými situacemi pracovat, abych mohla dobře a kvalitně doprovázet ty, kteří to potřebují. A zároveň i téma péče o sebe a o svou psychickou pohodu bývá obsahem našich konzultací s klienty. Tedy jak se o sebe starat, nepřetěžovat se, jaké jsou efektivní sebeúzdravné mechanismy…

Jak Eurotopia vznikla?

Vlastně první myšlenky o založení Eurotopie provázely naše působení ve státních institucích, kdy jsme si my pracovníci uvědomovali, že bychom rádi dětem a jejich rodinám zajistili komplexní a „šitou na míru“ péči, což tehdejší nastavení systémové podpory neumožňovalo. Začali jsme tedy s volnočasovými a preventivními aktivitami pro děti, postupně jsme činnosti rozšiřovali o činnosti asistentů pro prevenci ve školách a další aktivity se nabalovaly. Když už je nebylo možné realizovat jako doplňkové, rozhodli jsme se pro založení organizace, která bude dětem a rodinám poskytovat péči a doplní tak chybějící dílky skládačky v rozložení služeb v našem regionu. Naší nejstarší sociální službou je Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež na Hradecké ulici Klub Modrá kočka.

Kolika lidem jste za tu dobu podali pomocnou ruku?

To by byl asi dlouhý příběh, naše organizace se za dobu své existence dost proměnila. Z malé skupinky „nadšenců“, které spojovala společná myšlenka a zapálení pro věc, se stala stabilní profesionální organizace zajišťující řadu služeb pro řadu lidí, a zároveň zaměstnávající nemalý počet pracovníků, o které se také snaží pečovat. V současné době poskytujeme ročně péči přibližně 1 300 lidem, když započítáme všechny naše služby a programy v regionech, kde působíme.

Mohla byste přiblížit, co vše řešíte?

Posláním naší organizace je starat se o lepší život rodin v regionu. Nabízíme podporu pěstounským rodinám, programy pro děti a mládež, dospělé, rodiny, společnost i školy a sociální služby. Máme pět poboček v Moravskoslezském a Olomouckém kraji, zázemí máme v Opavě, Krnově, Bruntále, Rýmařově a v Jeseníku. Konkrétně se snažíme poskytovat komplexní péči pro rodiny, které jsou zasaženy nějakou nepříznivou situací. Ta škála je velmi široká. Od poradenství v oblasti bydlení, zaměstnání, financí, dluhů, k výchovným potížím u dětí, ve zvýšené míře se setkáváme se závislostmi v rodinách, zaměřujeme se na podporu rodin v rozvodové a rozchodové situaci, ve spolupráci se školami řešíme šikanování nebo problémy ve vztazích v kolektivech, sebepoškozování u dětí, doučování pro děti, služby pro děti, které jsou neorganizované, a mnoho dalšího. Poskytujeme také potravinovou pomoc, hodně pracujeme v terénu přímo v rodinách. Bylo by toho daleko více. Snažíme se reagovat na situaci každé rodiny, a když si představíte, co každý z nás denně řeší, je to velmi různorodé.

Dá se říci, jestli se nějak liší současné problémy dětí od těch před pětadvaceti lety?

Asi největší proměnu vnímám ve dvou oblastech, a bohužel na obou má podíl velký a rychlý rozvoj technologií a sociálních sítí, což před pětadvaceti lety bylo zcela jinak. Děti v současné době využívají sítě ve velké míře ke vzájemné komunikaci, a také se proměňuje způsob této komunikace. Druhou oblastí jsou stále dopady covidu, kdy bylo mnoho dětí izolováno doma, bez kontaktu s vrstevníky, s režimem, a mnohdy i situace v rodinách prošla zásadní změnou. A než stačily tuto velkou zkušenost zpracovat, přišly další události a zátěž – válka na Ukrajině. V některých rodinách se projevila energetická krize, kdy najednou nebyly finance, a v loňském roce povodně. To vše působí na psychiku dětí, která je jinak plastická než ta naše dospělá. Děti potřebují prostor, čas a péči, aby mohly tyto události zpracovat.

Sama to zmiňujete. Covid, válka, povodně… Mají vlastně místní děti v posledních letech prostor vyrůstat v klidném nestresovém prostředí?

Bohužel s dopady těchto událostí se setkáváme stále, naštěstí ale mnoho rodin, škol a organizací zareagovalo pružně a snaží se děti při zpracování veškeré zátěže podporovat, do výuky zařazují programy na podporu wellbeingu (duševní pohoda – pozn. redakce), hovoří se o traumarespektujícím přístupu ve školách. a obecně téma duševního zdraví se dostává více do povědomí lidí. Vznikají také nové služby, které se snaží na tuto situaci reagovat.

Aktivně jste pomáhali při zmíněných povodních. Můžete přiblížit jak?

Bohužel povodně zasáhly řadu našich rodin a poboček, protože poskytujeme péči ve více zasažených regionech, na Opavsku, Krnovsku, Bruntálsku a Jesenicku. Hned od začátku povodní jsme pomáhali v terénu s odklízením škod, mapovali jsme v rodinách  situaci, snažili se zajistit základní životní potřeby, rozváželi jsme pomoc, zároveň jsme se snažili pomáhat našim zasaženým pracovníkům a odklízet škody na pobočkách. Sháněli jsme finanční podporu pro akutní pomoc a poté pro další návaznou pomoc. Postupně s tím, jak se situace proměňovala, jsme reagovali na další potřeby lidí a rodin. To trvá prakticky dodnes a ve všech regionech. Aktuálně poskytujeme nadále materiální i poradenskou pomoc a ve zvýšené míře psychosociální podporu, a to nejen našim zasaženým rodinám, ale také dalším jednotlivcům a celým rodinám. Dostávají se k nám jednak na doporučení již podpořených rodin, případně na nás získají kontakt z našich letáků a PR aktivit, dále se na nás obracejí díky realizovaným programům ve školách a školkách jako na návaznou pomoc. V případě potřeby poskytujeme krizové intervence v domácnostech klientů. Do konce ledna letošního roku jsme poskytli zatím celkem 768 intervencí. Neustále a prakticky po celou dobu trvání povodní mne nepřestává překvapovat solidarita mezi lidmi, která byla samozřejmě patrná nejvíce v prvních dnech po této události, ale trvá nadále, i když v menší míře. A také finanční pomoc mnohých lidí a organizací, která byla velmi potřebná a přišla včas. Za to bych chtěla všem moc poděkovat.

Nabízíte po povodních i psychologickou pomoc zejména dětem. V čem tkví?

Pomoc dětem a rodinám má několik vrstev. Po celou dobu pro ně kontinuálně zajišťujeme individuální psychosociální pomoc a podporu. Navíc v některých regionech se podílíme na zajištění, koordinaci a realizaci programů psychosociální pomoci pro zasažené základní školy a mateřské školy – ve spolupráci s Českým institutem pro psychotraumatologii a EMDR (terapeutická metoda určená k urychlení zpracování traumatických zážitků pozn. redakce), a zde potom poskytujeme návaznou péči. Dále jsme součástí koordinované pomoci psychosociální podpory v některých regionech. A samozřejmě poskytujeme konkrétní pomoc dětem a jejich rodinám individuálně.

Co nejvíce trápí klienty v souvislosti s povodněmi?

Aktuálně jsou častými tématy stále dopady povodní. Jednak nejistota z budoucnosti, mnozí lidé zatím neví, zda a kdy se budou moci vrátit do svých původních domovů. Finanční nejistota, tedy jak zajistí potřeby a další vzniklé náklady. Obavy o zaměstnání a veliká únava, kterou lidé zmiňují prakticky vždy. Jsou vyčerpáni z období, které mají za sebou, a z obavy, co je čeká. To vše působí na psychiku lidí, mnozí lidé nemohou chodit do zaměstnání, psychické potíže se jim projeví na zdraví, časté jsou poruchy spánku, jídla, vysoký krevní tlak, poruchy příjmu potravy, četné bolesti. Stává se, že jim tyto potíže neumožní pracovat, musí zůstat doma a přichází další zátěž s tím spojená. Častými tématy je také prohloubení problémů ve vztazích, a to napříč rodinami.

Mám pocit, že u některých českých politiků, o slovenských nemluvě, se staly neziskovky jakýmsi veřejným nepřítelem a bojují proti nim. Vnímáte to taky tak?

Osobně v oblasti neziskového sektoru působím už čtvrtstoletí a za tu dobu se nálady ve společnosti ve vztahu k neziskovkám několikrát proměnily. Zažila jsem dobu, kdy nám lidé a společnost fandili, a naopak dobu, kdy se na nás dívali přinejmenším s opatrností. V Eurotopii v souvislosti s tím, že působíme v sociální oblasti, ještě řešíme i související témata. Jako například, kterým cílovým skupinám pomáháme a proč. Vycházíme z toho, že dobrým argumentem je kvalitně odvedená práce a její výsledky, což se ovšem někdy v oblasti sociálních služeb obtížně sleduje a měří. Dále také trpělivě vysvětlujeme a osvětlujeme roli a potřebnost neziskových organizací v našem systému. Někdy se to daří lépe, někdy méně.

Mimo jiné podporujete pěstounské rodiny. Dlouhodobě se hovoří o jejich nedostatku. Jak je to na Opavsku? A jakým způsobem jim pomáháte?

To by byla spíše otázka na instituce, které v rámci Moravskoslezského kraje tuto oblast sledují a mají vliv na zajištění pěstounské péče v jednotlivých regionech. My působíme na Opavsku jako jedna z několika doprovázejících organizací, pracujeme s desítkami pěstounských rodin. Tato péče je komplexní, provázíme je při zajištění péče o svěřené děti, navštěvujeme je v rodinách, řešíme vzniklé potíže, zajišťujeme poradenství, když je potřeba, návaznou podporu pro děti, aby se jim dařilo ve školkách a ve školách, aby měly kvalitní náplň volného času, mohly se zařadit do běžné společnosti dětí a zároveň si mohly zpracovat svůj životní příběh, který mnohdy neměl dobrý začátek.

Setkali jste se i s negativními případy pěstounských rodin, které si tím chtěly takříkajíc jen přilepšit, ale děti byly na vedlejší koleji?

V rámci našich činností v oblasti pěstounské péče jsme členy několika platforem a skupin a s tímto tématem se zde občas setkáváme. Motivace mohou být různé. Nicméně naše zkušenost je, že právě doprovázení ze strany organizací a soustavná práce s rodinami zajišťují nejen dostatečnou ochranu a poskytování dobré péče dětem, ale také to, že původní představy o tom, jak bude péče o děti vypadat, často u pěstounů prochází zásadní změnou.

Poslední dobou proniklo na veřejnost několik videí zobrazujících poměrně drsnou šikanu. Setkáváte se s takovými případy také u vás?

Nezaznamenala jsem konkrétní videa a kauzy, takže to aktuálně nedokáži srovnat. Se šikanováním se setkáváme v Eurotopii ať už v rámci preventivních programů nebo v rámci poradenství a terapeutické podpory, a to bohužel i u dětí na nižších stupních. Nedokáži odhadnout, zda se jedná o nárůst v celkových číslech. Nicméně skutečnost, že se na nás lidé a školy obracejí častěji, nemusí znamenat, že se jedná a narůstající trend, ale naopak to, že je společnost připravenější tuto problematiku vidět a řešit. Vždy záleží na konkrétním dítěti, rodičích, škole, školní třídě, protože šikanování je komplexní, zasahuje všechny děti ve třídě, a tak je potřeba k němu také přistupovat. Málokdy se jedná o izolovanou záležitost několika málo dětí.

Co podle vás za těmi případy stojí? Jsou dnešní děti agresivnější nebo tady tyto případy byly vždy, akorát se o nich nyní díky sociálním sítím a podobně více ví?

Pravděpodobně to bude obojí. To, že sociální sítě ovlivňují současnou dětskou populaci, víme, a může to mít dopad pozitivní i negativní. Když bych to vysvětlila, pokud využívám sítě k vyhledávání informací, propojování souvislostí, orientaci v problematice, je to nápomocné. Pokud je využívám k vytváření nátlaku, posměškům, ubližování a manipulaci, má to devastující dopad. My musíme pracovat s tím, co se děje aktuálně, s čím děti a mladí lidé přicházejí, co aktuálně řeší. A na to musíme být připraveni adekvátně reagovat. Osobně v mé praxi se setkávám s tím, že mnoho dospělých lidí, kteří mne vyhledají pro psychoterapeutickou pomoc, zmiňují, že řada jejich problémů souvisí se zážitkem šikanování ve škole, kterým si prošli. Tedy šikanování zde bylo vždy, není vůči němu imunní žádný typ školy ani zařízení. Nicméně to, že se obecně zvyšuje agresivita mezi lidmi, děti nevyjímaje, je také faktor, který se objevuje, což dokládají zkušenosti odborníků z mnoha různých oblastí.

Je něco, s čím by vám mohla veřejnost pomoci? Nebo něco, co byste potřebovali nebo chtěli, ale zatím nebyla možnost to realizovat nebo pořídit?

Děkujeme za nabídku. Momentálně se stále vypořádáváme s důsledky povodní, kdy ještě přesně nedokážeme odhadnout, co přinese jaro, jaké výzvy budeme řešit, takže tato oblast je stále otevřená. V organizaci chceme nadále udržet kvalitu poskytovaných služeb a programů, nenechat se odradit případnými neúspěchy. A v létě bychom chtěli uspořádat letní pobyty pro děti z našich regionů, aby si mohly odpočinout, načerpat síly a zažít nové zážitky s kamarády. Zcela konkrétně nyní potřebujeme automobil pro terénní pracovníky.

Tomáš Pustka, REGION OPAVSKO

Mgr. Petra Večerková