Projekt „Spojme ruce – Společnou cestou 2025“ navázal na dlouhodobou komunitní práci v sociálně vyloučené lokalitě U Cukrovaru v Opavě, která byla v září 2024 těžce zasažena povodněmi. Živelní katastrofa výrazně proměnila život místní komunity – především romských rodin, které zde často žijí po celé generace. Povodně zničily byty v přízemí ubytovny, zasáhly okolí domu a narušily i výsledky letité společné práce s komunitou.
Cílem projektu bylo zmírnit negativní dopady povodní, stabilizovat komunitu a podpořit její obyvatele v náročném období nejistoty. Pomoc směřovala jak k lidem, kteří na ubytovně U Cukrovaru zůstali, tak k těm, kteří byli nuceni odejít do náhradního bydlení – ať už do nově vzniklé ubytovny na Mařádkově ulici, k příbuzným nebo do nájemních bytů.
Pomoc v krizi i obnova komunitního života
Projekt kombinoval individuální podporu s komunitními a skupinovými aktivitami. Rodinám byla poskytována pomoc zejména v oblasti bydlení – od hledání nového domova, kontroly nájemních smluv a úhrad nákladů, přes podporu při vyřizování mimořádné okamžité pomoci, až po komunikaci s úřady. Součástí byla také materiální pomoc, například zajištění základního vybavení domácností či spotřebičů, sekačka na údržbu společné zahrady, instalace herních prvků pro děti, individuální podpora ve formě hygienických a desinfekčních balíčků, oblečení. Vše proběhlo mimo jiné za podpory Nadace České spořitelny a Platformy pro včasnou péči a také Nadace Terezy Maxové dětem.
Velká pozornost byla věnována psychosociální podpoře. Obyvatelé se vyrovnávali se stresem, ztrátami a dlouhodobou nejistotou spojenou s povodněmi a odkládanými opravami ubytovny. Kromě individuálních terapeutických aktivit se uskutečňovaly i oblíbené komunitní akce – například tvořivé dílny nebo tradiční mikulášské setkání – které lidem umožnily na chvíli „vypnout“, setkat se a znovu posilovat vzájemné vztahy.
Nejistota, rozptýlení rodin a návraty
Realizaci projektu výrazně ovlivňoval technický stav domu a dlouhé měsíce vysoušení a oprav. Před povodněmi žilo v lokalitě 35 dospělých a 29 dětí, zatímco v prvních měsících roku 2025 zde zůstalo pouze 9 rodin. Lidé byli rozptýleni po náhradních ubytovnách, u příbuzných nebo v nových nájemních bytech. Návrat na ubytovnu navíc nebyl automatický, ale podmíněný výběrovým řízením, což prohlubovalo pocit nejistoty.
I v těchto podmínkách komunitní pracovnice s rodinami zůstávaly v pravidelném kontaktu, mapovaly jejich potřeby a poskytovaly podporu v krizových situacích – včetně řešení hrozby ztráty bydlení nebo opakovaného výskytu štěnic v náhradních ubytovnách.
Směrem k samostatnosti a udržitelnosti
Důležitou součástí projektu byla také příprava komunity na větší samostatnost. Práce s místními lídry a aktivními obyvateli směřovala k postupnému předávání odpovědnosti za komunitní dění tak, aby výsledky dlouhodobé práce byly udržitelné i po ukončení intenzivní podpory.
Rok 2025 zároveň představoval závěrečný rok systematické komunitní práce v této lokalitě, který byl cíleně zaměřen na předání odpovědnosti, posílení samostatnosti obyvatel a ukotvení funkčních mechanismů spolupráce tak, aby komunita dokázala dále fungovat i bez přímé podpory komunitních pracovníků.
Celkem bylo v rámci projektu podpořeno 72 obyvatel lokality. Projekt přispěl k obnově narušených vztahů, posílení pocitu bezpečí a zachování komunitních vazeb, které jsou pro zvládání krizových situací klíčové.
Projekt „Spojme ruce – Společnou cestou 2025“ byl realizován díky finanční podpoře Moravskoslezského kraje a Úřadu vlády ČR.








