V romské komunitě žil muž jménem Roman (27), pocházel z ubytovny a jeho rodina na tom nebyla finančně dobře. Většina lidí z této lokality se potýkala s nezaměstnaností a sociálním vyloučením, a mnozí z nich sklouzli do spirály chudoby a kriminality. Roman měl 3 sourozence, byl nejstarší a často sourozence musel hlídat. Maminka byla nezaměstnaná, ale občas se s otcem snažili vydělat nějaké peníze. Roman se od mládí musel potýkat s předsudky a diskriminací. Roman si od dětství říkal, že se mu nelíbí lokalita, kde žije a že se chce co nejdříve přestěhovat. Měl silnou vůli a touhu po změně. Od mládí si uvědomoval význam vzdělání, i když neměl příliš dobré známky, nikdy nepropadl a naopak se chtěl vždy dostat na střední školu a udělal vše pro to, aby se vyučil. Díky svému úsilí a podpoře učitelů se dostal na učiliště, kde se mu dařilo, a začal se zajímat o maturitu. Měl velký obdiv ve své komunitě a všichni ho začali podporovat. Po maturitě si dodělal i vysokoškolské vzdělání a po absolvování školy se Roman rozhodl vrátit se do své komunity a pomáhat ostatním Romům, kteří čelili podobným problémům jako on. Spoluzaložil neziskovou organizaci, která se zaměřovala na podporu romské mládeže ve vzdělávání a podporu při hledání zaměstnání. Společně s dobrovolníky a lídry komunity organizoval workshopy, vzdělávací kurzy a programy, které pomáhaly Romům získat potřebné dovednosti a sebedůvěru. Se svými kolegy také založili klub pro mládež, kde se zabývali prevencí. Díky jeho úsilí se postupně zlepšila situace v komunitě. Mladí Romové měli více příležitostí dostat se na střední školy a najít si zaměstnání. Roman se stal symbolem naděje a inspirace pro svou komunitu, a jeho příběh ukázal, že i přes překážky je možné dosáhnout úspěchu a změnit svůj život i životy druhých.
